Změna je život

Pokaždé, když jdu do práce, ptám se sám sebe: Co musím změnit, aby to fungovalo? Jak mám postupovat, abych svou firmu nemusel časem zabalit? Změny přicházejí obvykle nečekaně a je vskutku nejednoduché se jím znovu a znovu přizpůsobovat a měnit firmu i sebe sama.

Zrovna nedávno jsem se probíral jmény svých bývalých zákazníků a podivoval se: Jak to, že o své živnosti přišli? Vždyť měli dokonale nakročeno. Je to prosté: Nechtěli se měnit nebo změny zaváděli příliš pozdě. Máme za sebou dva roky boje o firemní přežití v době pandemie. Aktuálně zažíváme velkou nejistotu kvůli ruské agresi na Ukrajině. Zatímco na covid jsem stačil zareagovat podle všeho správně a rychle (investice do internetového prodeje se vyplatila), výzvy, které před nás klade rusko-ukrajinská válka, jsou nepředvídatelné. Prozatím vůbec nevím, jak reagovat.

Aby změna přinesla kýžený efekt, musí přijít včas. Kdysi jsem přečetl knihu, která se jmenovala: Kdo chce zabít Změnu? Autor v ní mimo jiné vyjádřil následující myšlenku: Všichni vědí, že změna je nutná, nezbytná, ale zároveň si všichni ve skutečnosti přejí změnu "zabít". Nikdo se nechce měnit.

Před deseti lety byly po sčítání lidu zveřejněny údaje o poklesu počtu lidí hlásících se k církvím. Napsal jsem tehdy článek, v němž jsem uvedl, že pokud trend změn těchto čísel extrapolujeme, dostaneme se časem na pomyslnou nulu. Loňské sčítání ukázalo další významný pokles. Zaslechl jsem komentář: Na nulu se dostaneme za sedmdesát let. Udála se v mezičase nějaká změna? Nevím o ni.

Změna předpokládá jednu zásadní a zároveň nepříjemnou věc: opustit komfortní zónu a vydat se do neznáma. Touží-li člověk po změně musí často udělat věci, které ještě nikdy nezkusil.

Na jednom vrcholném křesťanském výboru v Praze jsem jednou slyšel dvě "konkurenční" modlitby. Jeden církevní představitel se modlil: "Promiň, Bože, že jsme neudělali patřičně razantní změny." Následovala modlitba: "Promiň, Bože, že jsme změnou zničili staré a funkční, ale nic nového jsme nevytvořili." K tématu se pak nikdo nevrátil a věc zůstala pouze u této "modlitební přestřelky." Ano, změnou lze někdy skutečně zničit to, co dobře funguje, aniž by vzniklo něco nového, kvalitního. Smyslem změny by tak nikdy neměla být změna samotná. Ta může totiž přinést místo zlepšení zkázu.

Já i moje manželka jsme absolventy stejné teologické fakulty. Součástí našeho vzdělávání bylo studium supervizních procesů čili zjednodušeně schopnosti posouvat lidi v jejich profesních dovednostech. Jednou ze zásadních otázek, na které si člověk musí odpovědět, je otázka: Jak to chceš mít jinak? Tato otázka padá u nás doma od té doby velice často. Když se bavíme o církvi, sboru, firmě nebo o sobě, heslem "Jak to chceš mít?" říkáme: Nenaříkej, nenadávej, nebreč, ale řekni, jak to chceš mít jinak. Pak se společně podíváme na to, jak k cíli dojít.

Změna je život. Toto rčení jsem už slyšel také v daleko tvrdší podobě: Změň se, jinak zemřeš. Sdělení je v zásadě stejné, ale vnímáme, že v druhé podobě vyznívá zcela jinak. Nesmlouvavě. Jako ortel. Tato slova slyšel leckterý kuřák či alkoholik: Změň svoje návyky, jinak to dopadne špatně. Slyšeli to mnozí podnikatelé, kterým jejich účetní hlásili: Pokud nezměníme obchodní zvyklosti, zkrachujeme. I v duchovním životě je to zřejmé. Jsou zde dvě slova vystihující bazální, absolutně nezbytnou křesťanskou změnu. Prvním je hebrejské tešuva čili návrat - návrat k Bohu a původní harmonii. Druhým je řecké metanoia čili změna smýšlení. Uznání vlastní hříšnosti a přijetí Evangelia milosti. A tato změna vskutku přináší život. Věčný.