Svoboda. Zvládáme ji vůbec? (psáno na rozhraní let 2019/2020)

02.01.2021

Od dob sametové revoluce se mnohé změnilo. Kdysi - před více než třiceti léty - jsem na těšínském náměstí slýchával, jak spolu místní postarší dámy mluví německy. Teď, když jdu třeba z modlitební procházky Hlavní ulicí téhož města, čtu jména majitelů obchodů: Quan Tan Nong, Van Que La, Nguen Quang Tu, Thi Kim Thuy Dang, Ho Thi Hang Ngoc, Traň Thi Bićh, Hortig Thi Thúy, Ding Hue Nguyen, Van Toan Tran, Hoáng Thi Hien, Hang Le Ngoc ... Proč ne? Prozatím si u nich ovšem žel nic nepořídím. Čekám, až naši Vietnamci otevřou české knihkupectví. Po revoluci leckde nahradila Gottwaldovu ulici ulice Masarykova. Masaryk, ač řadu světových jazyků ovládal, by se na řadě z nich nedomluvil. Vietnamštinu neuměl. Občas se podivuji nad tím, že se těšínská Hlavní stále ještě nezměnila třeba na Hanoj třídu. Na konci této strasse stojí bývalá Procházková tiskárna. Napadá mne, jak by asi Jaromír Nohavica, který ji zvěčnil ve své písni, poradil s rýmem ke jménu Traň Thi Bićh, dnešního podnikatele naproti oné slavné tiskárně. Tuším, že by se těšínský bard solidně zapotil. Je mi tak trochu líto, že svět oněch německy mluvících dam je mi stejně vzdálený jako svět těšínských "quangů".

Máme svobodu. Máme svobodu? Občas mne napadá, že pokud bych se svých spoluobčanů zeptal, zda jsou za ta poslední tři desetiletí vděčni, asi by mi odpověděli otázkou: "Vděčni? Prosím tě! Za co? Za to, co se tady děje?" Mnoho, přemnoho lidí je nespokojených. Ptají se s hořkostí v hlase: "Takto jsme si to představovali? Toto jsme opravdu chtěli?" A sami se stejnou hořkostí odpovídají: "To těžko. Jak máme mluvit o svobodě, když se k moci a penězům dostali lidé, kteří se i za socialismu měli dobře."

Svoji "kariéru" jsem začínal v důlním podniku. Moji kamarádi z oddělení, na které jsem nastoupil, mi vyprávěli: Jednou k nim do kanceláře zavítal důležitý soudruh. Vedoucí komunista podniku. Předseda závodního výboru KSČ. Onen člověk přišel notně posilněný alkoholem. (Poznámka na vysvětlenou: V onom důlním podniku se pilo běžně, mnozí pili první ligu přímo na pracovišti.) V jedné chvíli, rozjařený pitím a svou mocí, mým kolegům řekl: "Kluci, vy nic nevíte. Vy jste ještě mladí a blbí. Já vám něco povím: Já bych se měl dobře i za Hitlera." Všichni zkoprněli. Po tomto prohlášení odkráčel mocný šéf komunistů do sekretariátu KSČ vyspat se z opice.

Vždy si na tuto epizodu vzpomenu, když slyším žehrání na tuto dobu a slova jako: "takto jsme to

vůbec nechtěli". I já se musím sám sebe ptát: Opravdu jsem chtěl toto? Upřímně: Přesto, že mé představy prvních dnů a let po sametové revoluci se od reality dneška liší, jsem svobodou stále nadšen. Jsem nadšen z možnosti začít dělat jakoukoliv práci. Nikdo mi neřekne: Tohle nemůžeš, jsi věřící, starý, mladý. Mohu rozjet podnik, pokud mám peníze anebo přesvědčím banku či investory, aby mi peníze půjčili. Mohu jako mladý založit start-up, když mám dobrý nápad. Mohu založit křesťanskou skupinku anebo nový sbor, začít se smysluplnou misijní aktivitou. Mohu odjet v podstatě kamkoliv. Mohu.

Proč je ale tak málo lidí, kteří to opravdu udělají a mnoho lidí, kteří jen nadávají? Rád bych se spoluobčanů zeptal: Co ti brání žít a užívat si svobody?

Možná je to stejné jako s naší křesťanskou svobodou. Před pěti sty léty přišla na svět kniha anebo spíš drobný spis: Lutherův "manifest" O křesťanské svobodě. Píše se v něm, že křesťanská svoboda má dvě strany - stejně jako mince má svůj rub i líc. Na jednu stranu jsme svobodni od zákona smrti a hříchu, svobodni od jakýchkoliv lidských nařízení, která nám říkají, co všechno musíme pro vlastní spasení udělat. Víra stačí. Stejná křesťanská svoboda nás ale zároveň vede ke službě lidem v lásce, ke každodennímu žití svého křtu, k posvěcení. Podobně jako má většina lidí problém žít v křesťanské svobodě Božích dětí, má také většina lidí problém nakládat s politickou, ekonomickou a společenskou svobodou.

Také církve měly od svobody svá očekávání. Pomýšlely na růst a požehnání. V prvních létech po sametu jsem slyšel mnohá proroctví. V zásadě byla dvojího druhu. Jedny slibovaly této republice úžasné probuzení - sbory čekaly příliv nových členů, zájem o evangelium. Druhý typ proroctví hovořil o brzkém konci svobody, o tom, že do několika málo let přijde pronásledování církve. Nestalo se ani jedno ani druhé. Církve, které velkohubě slibovaly davy nových členů, aktuálně řeší spíš zrušení pro jejich nedostatek. Co s nimi bude, až ustanou státní dotace a vyčerpají se příjmy z restitucí, když jejich členové nejsou vychováváni k dávání? Proroctví o pronásledování věřících je u nás taktéž díky Bohu stále neaktuální.

Co mi brání žít svobodu? K dnešnímu dni pouze já sám. V době, kdy nejsme pronásledováni, je tady pouze a jenom omezení v mé hlavě. Otázka rozhodnutí. Musím se rozhodnout: Budu svobodný. Nedám se zotročit nenávistí k politikům, kteří by si za každého režimu pomohli k příjemnému životu. Nedám se zotročit nadáváním na poměry, ale zkusím něco udělat.

Narazil jsem v zahraničí na knihu, jejíž přibližný název zní: probuzení malých Samuelů. Pojednává mimo jiné o tom, že Samuel žil v opravdu nedobrých časech. Převedeno do naší mluvy: církev ovládali nehodní, moci a peněz chtiví "Boží" služebníci, byla to velmi nepopulární instituce a nefungoval ani stát. Charismatičtí soudcové přicházeli a odcházeli. Neexistovala kontinuita správy Božího lidu. V této šíleně době Samuel vstoupil do Boží vůle. A nastal čas změn! Není totiž větší svobody než vstupovat do Boží vůle.

Dovolím si citovat člověka, který o svobodě píše, ač se sám stal se psancem a vyvrhelem celé společnosti, celého německého národa. Dietrich Bonhoeffer, který zůstal svobodný i ve vězení a byl zabit měsíc před koncem války, píše: "Naše svoboda se projevuje tím, že svůj život a své jednání sami zpytujeme a že se odvažujeme konkrétního rozhodování. Zodpovědnost a svoboda jsou pojmy, které navzájem korespondují. Zodpovědnost předpokládá svobodu a svoboda může existovat jenom v zodpovědnosti. Zodpovědnost je svoboda člověka, která je dána jen vázaností na Boha a bližního."

Svoboda znamená nevymlouvat se. Jít s vlastní kůží na trh a jednat. Nenadávám, ale jednám. Neskrývám se za politiky, šéfy, vedení církve ale jednám. Zároveň zodpovědně i svobodně. Svoboda bez zodpovědnosti je totiž jen prázdné slovo.

© 2018 Zbyškův osobní blog. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky