Silná slova a nepokrytecký život

Reformace se nám většinou spojuje s vážnými věcmi. Dějinný zápas o závaznost základních biblických pravd jako je vztah k Písmu, znovuobjevení učení o Boží milosti, víra, radikální předefinování vztahu k Bohu a dílu Ježíše Krista. Na tom přece nic úsměvného nemůže ani být! A přece. Protagonista reformace Dr. Martin Luther byl nejen člověkem rázným, popudlivým ale i vášnivým. Jeho vášeň pro Boží věc ho velmi často zavedla i k tomu, že používal ostřejší, zemitější výrazivo. V německých knihkupectvích lze dokonce zakoupit publikace sestavené pouze z takových silných výroků. S určitou mírou nadsázky by se snad i dalo říct, že Luther byl (pozdně středověkým) mistrem bonmotu. Daleko předčí v tomto ohledu naše (třeba politické) současníky. Je z čeho vybírat, vždyť sebrané Lutherovy spisy čítají na 80.000 stran ve více než 120 svazcích! Nabízím několik málo příkladů z nepřeberné zásoby Lutherovy literární činnosti:

"Mojžíš je mrtev."

Luther byl schopen těžká, teologicky náročně uchopitelná místa Bible vysvětlit několika málo slovy. Konkrétně: Jak lze prostým lidem, kteří si na základě učení samozvaných proroků vytahovali z Bible některé židovské předpisy a činili je závaznými, vysvětlit, že některé věci nám křesťanům prostě nepatří? Že náleží pouze a jenom do konkrétní doby a konkrétní situace? V pohnuté době Reformace existovali lidé, kteří dokonce biblický příkaz "zabij Amaleka" aplikovali na konkrétní politické odpůrce, třeba na vrchnost. A tak zabíjeli a pálili. Těmto a jiným blouznivcům Luther řekl: "Mose ist tod." Mojžíš je mrtvý. Živý je Ježíš a jeho evangelium. Nejsme adresáty všech výzev Starého zákona. Nabádá nás proto: "S Písmem se musí jednat opatrně." Krátká věta "Mojžíš je mrtev." by mohla zastavit zabíjení na základě nesprávného pochopení Bible. Zapamatovatelnější vyjádření bychom hledali jen těžko. Pochopitelné, jednoduché a jasné.

Úsměvná chvála milované manželky

Po dlouhá staletí byla Lutherova domácnost považována za standardní, vzorovou křesťanskou rodinu. Pilná a pracovitá žena, poslušné děti, sirotci, o které v té době nebyla nouze, pocestní, přátelé a další. Plný křesťanský dům. Možná to nezapadá do obrazu velkého reformátora, ale Luther byl ve skutečnosti velice nepraktickým člověkem. Dalo by se s nadsázkou říct, že nebýt jeho manželky, zemřela by reformace spolu se svým reformátorem hlady a snad i špínou. Manželka, Kateřina von Bora, byla naopak velice praktickou osobou. Luther se v podstatě o finanční a ostatní zajištění domácnosti nezajímal. Bylo to v době, kdy původní římské pořádky v církvi skončily a financování služby pastorů a služebníků v církvi nefungovalo. Katka nelenila a začala pilně hospodařit. A vydělávat. Luther ji miloval bezmezně. To mu ale nebránilo, tropit si z ní žerty. Jeden z dopisů začíná oslovením: "Mé laskavé a drahé Kateřině Lutherové, pivovarnici a soudkyni na prasečím trhu ve Wittenbergu." Byla to narážka na její podnikání. Takto "milými" osloveními Luther nešetřil. Třeba: "Mé drahé manželce, Kateřině Lutherové, ženě doktora ve Wittenbergu, majitelce prasečího trhu a laskavé manželce, již jsem se zavázal sloužit rukama i nohama: milost a pokoj v Pánu."

Jeho vztah k praktickým věcem nelze vystihnout lépe, než jeho vlastními slovy: "Svou Kateřinu bych nevyměnil ani za Francii a Benátky dohromady, protože mi ji dal Bůh, a jiné ženy mají mnohem horší povahové vady. Kateřina je mi věrná a je dobrou matkou mým dětem. Kdyby měl manžel takové věci na paměti stále, snadno by přemohl pokušení k hádkám, které Satan často zasévá mezi manželské partnery... Největší štěstí je mít ženu, které můžete svěřit své podnikání...Proč bych se staral, zda máme dluhy? Účty platí Kateřina." Lutherova bezstarostnost je pak v přímém rozporu se starostmi Kateřiny. Mnohé Reformátorovy dopisy jsou toho dokladem. Traduje se, že Luther byl mnohokrát zabrán do práce tak vášnivě, že odmítal dokonce přijímat stravu. Kateřina musela nařídit vysazení dveří z pantů, jen aby se k nezbednému a zanícenému choti dostala s jídlem. Zamkl se totiž ve své pracovně a nereagoval na žádné prosby.

Láska ke Kateřině byla velká, ale jeho láska k Písmu byla snad ještě větší. Luther třeba vyznává, že jeho láska k "epištolce" Galatským je srovnatelná s láskou k jeho manželce. Láska k Písmu a víra v jeho moc byla u Luthera bezmezná.

O Lutherovi víme díky množství písemné pozůstalosti opravdu mnoho. Víme mnohé o jeho pozitivních i negativních rysech. Leccos nám může připadat sympatické, ale s některými jeho vlastnostmi můžeme mít oprávněný problém. Jedna věc je ale nesporná: Luther si na nic a nikoho nehrál. Dalo by se říct, že víme, co a kolik jedl, víme, co mu chutnalo, co se mu nelíbilo. Víme mnohé snad i intimní věci o jeho manželství, rodině, vášnivých slovních potyčkách s přátelí a urputných bojích s nepřáteli Evangelia. "Práskl na sebe" snad úplně všechno.

Nakonec nechme zaznít výstižnou Lutherovu charakteristiku: "Jeho nejvýznačnější vlastností byla upřímnost. Ačkoli byl knězem a člověkem, který vystupoval na veřejnosti, v celé jeho bytosti by se nenašla ani stopa po pokrytectví, nebo po pokřivenosti. Předstírání pro něj bylo nesnesitelné. Byla to ohavnost zničení, stojící tam, kde nemá co dělat. Bez ohledu na důsledky, nebezpečí, popularitu a vlastní život vždy rovnou řekl celou pravdu, jak ji sám viděl, neohlížeje se na všechny kardinály, papeže, krále a císaře spolu se všemi ďábly a peklem."(Preserved Smith, The Age of the Reformation, str.124)

(Publikováno v časopise Apoštolské církve Život v Kristu 7-8/2017)