Reformace, Luther a … holocaust?

V září minulého roku proběhlo setkání mladých s představiteli církve, kdy v rámci tzv. talk show jsme měli odpovídat na otázky týkající se naší identity. Identity naší církve.

Co tvoří naši identitu? Zda a jak se tato identita mění? A jestli dostatečně víme, kdo jsme?

Diskuse to byla krásná a objevná, ale bohužel se na mnoho otázek nedostalo odpovědí. A tak jsme se rozhodli postupně na tyto otázky odpovědět. Už proto, že jsou to dotazy lidí generace, která nás v církvi záhy vystřídá. Upřímné otázky vyžadují upřímné odpovědi.

V naší luterské reformaci jsou oblasti, které jsou krásně neproblematické. Některé jsou nebývale odvážné. Revoluční. Ale je oblast, které bych se nejraději vyhnul. Ale jelikož jsem na ni dotazován hodně často, pokusím se o plnější odpověď. Bylo by asi zbabělé se této otázce vyhýbat.

Na oné talk show byla předána kartička s otázkou: "Proč je Lutherův obraz vyvěšen vedle Hitlera v Izraeli v muzeu holocaustu? Byl proti Židům?" Na Lutherův vztah k Židům jsem dotazován nejčastěji po přednáškách o Lutherovi a reformaci.

Luther a Židé.

Jak to vlastně bylo?

V poslední době lze, jako určitou reakci na selhání evropské civilizace ve vztahu k Židům za druhé světové války, vysledovat opačný trend: příklon k židovství anebo nějaké upravené formě pseudo-židovství. Vše, co je židovské je považováno za dobré. Zdá se, že pro mnohé křesťany Židé přestali být případným cílem evangelizace. Součástí této nálady je to, že se hledá a bohužel nalézá v dějinách momenty, kdy se církev chovala problematicky.

V souvislosti s touto otázkou je snad pokaždé citován Lutherův spisek "Gegen Juden und ihre Lügen" čili Proti Židům a jejich lžím. A je také zmiňováno, že vznikl jako určité zklamání, které přišlo po odmítnutí reformace z židovské strany. Na podporu tohoto tvrzení je často uváděn Lutherův dřívější spis, ve kterém se o Židech vyjadřuje naopak velice pozitivně.

Jak to tedy bylo? Je mi líto, ale Luther opravdu v prvním z výše zmiňovaných spisů nabádal k pálení knih a vyhánění Židů. Dá se to nějak ospravedlnit anebo alespoň pochopit?

Dle mého není ospravedlněním Lutherův výbušný charakter. Nedá se říct: on byl prostě takový, když se naštval, tak příliš nevybíral vhodná slova.

Není také ospravedlněním skutečnost, že mezi 120 svazky čítajícími 80.000 stran výmarského vydání Lutherova díla jde o absolutně nevýznamný zlomek.

Také se nedá argumentovat tím, že se také Talmud nevybíravě vyjadřuje o křesťanech. Bylo by možné citovat urážlivé výroky o Kristu, Marii a křesťanech obecně. Rovněž neobstojí tvrzení, že by se Židé chovali vůči křesťanům stejně, kdyby měli politickou moc. Toto nejsou argumenty. Dějiny si na "kdyby" nehrají.

Za určitých podmínek se dají verbální útoky z jakékoliv knihy převést do politické agitace a konkrétního jednání. Takto se dá využít a zneužít při obratné manipulaci cokoliv. Chce to jen vhodnou atmosféru ve společnosti. "Kdo chce psa bít, hůl si najde."

Na výhrady proti Lutherovi jsem dříve reagoval různými dílčími argumenty, ale teď se mé reakce dají shrnout takto:

1. Lutherovo vyjádření bylo zlé a nešťastné. Nikdy nemělo být vysloveno. A mělo tragické důsledky. Ani ne tak v jeho době, ale posléze. Ne, že by se Hitler rozhodoval na základě Lutherových spisů, to by bylo krajně naivní. Ale tímto měl i vůči evangelickým křesťanům rádoby-luterský argument. Nacistická propaganda tento výrok použila.

Dikce mnohých křesťanských textů byla a je mnohdy velice konfrontační. A je to škoda, protože jednou vyřčené a napsané se nedá vrátit. A pak si tato slova za určitých podmínek žijí vlastním nenávistným životem dále. Třeba několik století.

1. Ale každopádně je argumentem, že s Lutherem reformace nekončí. On není ani evangelickým svatým ani nemá status neomylnosti. V tomto konkrétním bodě se bohužel tragicky mýlil.


2. A to nejpodstatnější: Nikdy se tyto ani podobné výroky nedostaly do spisů, které tvoří naši identitu. Naši luterskou identitu tvoří a vytyčují symbolické knihy obsažené v Knize svornosti. A v žádný ze spisů, které tvoří tento vyznavačský základ naší církve, neobsahuje ani náznak protižidovské nenávisti.


3. Významní luterští teologové Karl Barth, Paul Tillich a hlavně Ditrich Bohoeffer se jednoznačně postavili proti nacismu. První dva svým dílem, poslední i svým životem.


4. A u nás? Teologie pastora Vladislava Santaria a dalších misijních pracovníků počítala s dějinným významem Izraele a židovského národa. Věříme, že Bůh bude dále realizovat svoje plány s tímto národem.

Takže naše identita není kvůli Lutherově spisu protižidovská ani protiizraelská. Naopak je vůči Židům a Izraeli otevřená a přejícná. Včetně přání, aby všichni lidé byli spaseni. I Židé.

(Publikováno v časopise SCEAV Přítel - Przyjaciel)