Povolební zamýšlení s Jotamovým podobenstvím

Konečně to máme za sebou. Co? No přece volby 2021. V tomto kontextu nebude na škodu připomenout si příběh jednoho starozákonního politika.

V Bibli se píše o starověkém soudci Gedeonovi. Velice často v kázáních, a dokonce i na nedělních besídkách slýcháme o tom, jak se tento člověk ptal Hospodina na jeho vůli. Křesťané dodnes používají pro tázání se na Boží vůli obrat "položit rouno" pocházející právě z tohoto příběhu. Nezmiňuje se už ale, že se Gedeon na konci života dopustil modlářství. Většinou se také neříká, že měl sedmdesát synů a potomky i z Bohem zapovězených svazků. Z oněch sedmdesáti synů známe pouze dva jménem: Abimelecha, syna Keneanky, a Jótama, nejmladšího z nich. Všichni tito potomci skončili na popravišti - Abimelech je zabil v jednom dni na jednom místě. Kromě něj zůstal naživu pouze Jotam a ten vyřkl jedno důležité podobenství. Tuto píseň či báseň se dá zpívat po celé dějiny lidstva. Stojí za to ji zopakovat (Soudců 9,1n):

Sešly se pospolu stromy, aby si nad sebou pomazaly krále. Vyzvaly olivu: 'Kraluj nad námi!' Oliva jim však odpověděla: 'Mám se vzdát své tučnosti, jíž se uctívají bohové i lidé, a kymácet se nad stromy?' Stromy pak vyzvaly fík: 'Pojď nad námi kralovat ty!' Fík jim však odpověděl: 'Mám se vzdát své sladkosti a svých výborných plodů a kymácet se nad stromy?' Stromy pak vyzvaly vinnou révu: 'Pojď nad námi kralovat ty!' Vinná réva jim však odpověděla: 'Mám se vzdát svého moštu, který je k radosti bohům i lidem, a kymácet se nad stromy?' I vyzvaly všechny stromy trnitý keř: 'Pojď nad námi kralovat ty!' A trnitý keř stromům odpověděl: 'Jestliže mě doopravdy chcete pomazat za krále nad sebou, pojďte se schoulit do mého stínu! Jestliže však ne, vyšlehne z trnitého keře oheň a pozře i libanónské cedry!'

Stromy (lidé) chtějí krále. A tak postupně oslovují užitečné rostliny: olivu, vinnou révu a fíkovník. Třikrát se stromům dostane odpovědi: "Nechte to být, nevidíte, že mám kvalitnější a užitečnější práci? Nevidíte, že v mém ovoci je požehnání?" A tak stromy osloví nakonec bodlák, trnitý keř, který je zde vnímán jako neužitečná rostlina. Co s ním? Stejně nemá nic na práci. Bodlák by mohl být skromný, ale kdepak! Uzurpuje si moc a hrozí, že pokud mu nebudou stromy poslušné, spálí i ty největší z nich.

Dokonalý příměr. Takto to funguje po tisíce let. Stále se do politiky tlačí bodláky a lidé politikům stále bezmezně a naivně věří.

Toto podobenství mě fascinuje - svou případností i nadčasovostí. Objeví se bezohledný jedinec. Ovlivní veřejnost. Sežene si ne úplně čistě (anebo rovnou úplně špinavě) peníze a jde do toho. Zajistí si výbornou agenturu pro styk s veřejností a začne vládnout. Dopadne to neslavně.

Střih. Mnozí jsou teď po volbách plní naděje. S tím se dá souhlasit a přát si to. Ale kdyby se nás po čase zmocnil pocit zklamání a zmaru, vzpomeňme si na Jotamovo podobenství. A politikům navzdory přinášejme Bohu i lidem kvalitní ovoce svých životů. Sladké hrozny, potažmo víno, kvalitní olej i výživné fíky. Není to málo.