Pestré vrstvy

Většina evangelíků si vystačí se svým sborem doplněným o nějaký druh virtuálního churchingu, tedy o vyhledávání a sledování online bohoslužeb, které nejvíce vyhovují mému náboženskému gustu a duchovním očekáváním. Já mám díky svým služebním cestám možnost navštěvovat různá křesťanská společenství osobně. A jsem tomu rád. Nestačí mi podívat se na webové stránky a poslechnout si kázání ze záznamu. Na internetu se prezentuje kašírovaný, upravený život sboru a ten mě příliš nezajímá. Fascinují mě různé podoby církve a církevního života v praxi.

Když jsem studoval na teologické fakultě, dostali jsme v rámci předmětu supervize za úkol zavítat do různých křesťanských společenství. Našim cílem nebyl běžný "náboženský turismus". Měli jsme sledovat a popsat sdělení (včetně těch podprahových), která sbor vysílal. Navštívili jsme takto tradiční luterské i netradiční, či dokonce experimentální bohoslužby, ty určené pro "normální" evangelíky i ty určené pro uměleckou komunitu velkoměsta (hudba, světla, texty, úbory - vše bylo uzpůsobené zvláštní a vnímavé umělecké městské kultuře). Mezi nezávaznou návštěvou shromáždění a studiem zpráv, jaké dané společenství vysílá, je velký rozdíl. Jsou zcela odlišné zážitky. Učili jsme se vnímat signály skrývající se za zvyky, rituály a náboženskými slogany. Každá návštěva se stala obohacujícím dobrodružstvím, které jsme následně v seminářích rozebírali a snažili se pochopit.

Členové sboru někdy mohou vnímat svoje společenství jako černošedý monolit, jako jednolitou skupinu podobných lidí. Takto nás mohou vidět i lidé zvenčí. Tato představa však není pravdivá. I ve sborech se dějí věci nečekané a neobvyklé a už z toho lze dovodit, že o jednolitosti nemůže být řeč. V našich sborech máme pestré vrstvy. Pestré vrstvy je pojem, který jsem si vypůjčil z geologie. Říká se tak vrstvám červených, hnědých, zelenavých a bílých hornin, které se objeví v jinak šedém a černém okolí uhelného dolu. Z geologického hlediska jde o oživení, z toho hornického o významnou komplikaci. Pro horníky jsou pestré vrstvy výstrahou, že je třeba dávat větší pozor, neboť s sebou mohou nést nežádoucí geologické jevy.

Takto "barevně" může působit ve sboru třeba to, když se v něm objeví někdo nevěřící nebo čerstvě uvěřivší. Pamatuji si naše zděšení, když jedna sestřička během sborového dne (jiná církev, jiný sbor) postavila na švédský stůl láhev vína. Přinesla to, co byla zvyklá na společenské akce nosit, ale celý sbor zkoprněl. Křesťanská společenství jsou plný pestrých vrstev. Je to problém, anebo dar? Pestrost lze vnímat jako obojí.

Za svůj život jsem v církvi potkal nespočet pestrých lidí. Vzpomínám na paní na naší domácí skupince, jejíž manžel byl ve vězení a já jsem mu mohl za mřížemi sloužit. Policistu, který nám předkládal svoje opravdu těžké rozhodovací situace. Holky, které po uvěření musely z domu. Pamatuji si, že přicházely i týrané a ponižované ženy. Vzpomínám na nemocné. Na člověka, který se nadchl pro rybaření, pak zdravou stravu, poté cestování. Křesťanství se stalo další z řady jeho fascinací. Vybavuji si dorostenky, které se nikdy nikam nezařadily, jelikož byly zvyklé jednat absolutně nezávisle na kolektivu. Pamatuji si na člověka, který nezvládal délku a intenzitu chval, a tak chodil až na kázání. Nebo člověka, který vždy na jakémkoliv kázání usnul a pookřál až v okamžiku, kdy zaznělo "amen". Pamatuji si na opravdu pestré lidi, kteří si během skupinky zašli bez zeptání vzít z naší ledničky to, na co měli zrovna chuť. Přicházeli lidé s problémy i hříchy. Balastem z rodin. S neodpuštěním táhnoucím se po generace. Prostě pestré vrstvy. Obohacení i komplikace. Ne všichni zůstali. Mnozí byli uzdraveni. Mnozí zůstali v nějakém sboru. Někteří se ale nikdy nezařadili a odešli.

Neděle odpoledne, zvoní mi telefon. Neznámé číslo. Říkám si: Asi nějaký otravný nabízeč akcií anebo zaručeně výhodné energie. Ne, volá jeden z těch, kteří se nikdy nezařadili. Pestrá vrstva. Kočovník. Evropa je mu malá, formálně má ale bydliště na městském úřadě. Vždy si na mne vzpomene, když je mu opravdu ouvej. Když zažívá finanční, osobní nebo vztahové dno. Má problém. Je nedaleko odtud. Volám jinému příteli z naší bývalé skupinky a jedeme tomuto člověku pomoci. Jak jinak?

Jiný můj kamarád se zúčastnil křesťanského výjezdu do Londýna. Každý host byl přidělen některému členovi tamějšího sboru, který měl o něj pečovat. Onen přítel připadl jistému mladému muži, který nedávno uvěřil. Všichni ostatní po návratu popisovali, jak byli vřele a bohatě přijati, vzpomínali na úžasnou pohostinnost, na bohaté večeře i snídaně. Můj známý dostal ke snídani pomeranč. Nic jiného se v domácnosti jeho hostitele nenašlo, večeře se nekonala vůbec. Ten mladý křesťan si ještě neosvojil zvyky a spořádanost, které se od křesťanů jaksi automaticky očekávají, byl však skutečně nadšen pro Krista.

Církev umí být krásně pestrá. Já ty pestré vrstvy miluji.