Moje školní lásky

Pamatuji si, že jsem byl ve svých školních letech často a šíleně zamilován. S oněmi láskami to dopadlo pokaždé stejně - nikdy to nedopadlo. Pamatuji si, že jsem dokonce jednou na sloup nadjezdu do třineckých železáren v záchvatu citu napsal vápnem "KOCHAM", už po několika málo dnech jsem však netušil koho. Nejspíš některou ze svých platonických lásek, která o mém zájmu ani nevěděla. S přibývajícími léty jsem zjistil, že objekty mého zájmu se mění, ale nápis na sloupu kupodivu zůstává. Snad teď během rekonstrukce nadjezdu dojde i k destrukci mého letitého, poměrně nadbytečného vyznání.

V gymnaziálních letech jsem své city upínal ke krásným a stejně nedostižným dívkám na dorostu a pak na mládeži. Těžko říct, jak by vše dopadlo, kdybych jednou nespadl z hrušky při česání ovoce. Onomu pádu vděčím za zlomený obratel, dva měsíce na posteli v ostravské nemocnici na Fifejdách, návštěvy oldřichovických dorostenců včetně návštěv jedné sličné rusovlásky, kterou jsem si vzal.

Školní lásku jsem zažil ještě jednou, po padesátce. Přihlásil jsem se na teologickou fakultu na bratislavské univerzitě. Přesněji řečeno, požádal jsem manželku, aby mě přihlásila. Po čase přišla z univerzity odpověď. Večer, pamatuji si na to jako dnes, jsem oznámil ženě, že mě přijali. S bohorovným klidem a poťouchlým úsměvem mi sdělila, že i ona má pro mě jednu novinku: "Já jsem taky přijata. Ty jsi přijat do magisterského studia a já do bakalářského." Pokud si někdo myslí, že pochopil ženu, tuze se mýlí. I po třiceti letech manželství dokáže překvapit.

Takto začala má druhá školní láska. Děti byly z domu a my jsme sobotu co sobotu jezdili do školy. Bylo to vzrušující: po málem třiceti letech manželství jsme spolu takřka každý víkend absolvovali 275 km tam i zpátky. Ráno v 4.30 do Bratislavy, večer zpět do Těšína. Poprvé ve svém studentském životě jsem měl holku na pokoji. Na černo. To když má milovaná nestihla poslední vlak na Slezsko a já jsem ji tajně ubytoval na koleji. Spát na jedné úzké posteli už nicméně ztratilo své kouzlo. Byly časy, kdy moje "studentská láska" měla po návratu ze školy chuť si povídat. Často jsme o našich předmětech, čtené literatuře, vyučujících i spolužácích diskutovali dlouho do noci. Díky studiu jsme objevili spoustu nových společných témat. Přiznám se, že jsme si těch několik společných školních let docela užili.

Snad bych měl zmíním ještě jednu "studijní" lásku - reformaci a reformační literaturu. Mé city k ní v mé manželce, absolventce luterské teologie, tu a tam probudí obyčejná žárlivost. Jednou jsem dokonce uslyšel: "Okamžitě to odlož a začni se mi věnovat. Jinak vyhodím z okna Luthera, tebe, nebo poletíte oba!" Studentské lásky to občas nemají jednoduché.