Lockdown a léto v misijní stanici Kompas Ostrava-Poruba

V tomto případě nebylo na začátku slovo, ale škodná událost.

Povídáme si po nedělním shromáždění v Kompasu v Ostravě-Porubě a najednou si všimneme, že nám zateklo do místnosti. Okamžitě situaci řešíme s pronajímatelem. Focení, vyčíslení škody. Rutina. Rozhlédneme se kolem sebe a je nám jaksi jasné: není to tady vlastně zrovna nejútulnější. Kulantně řečeno. Shodneme se, že by to chtělo vymalovat. Ale na tyhle křivé stěny? Rozhodnutí je nasnadě: Sundat malbu až na omítky a omítnout znovu. Vzápětí začíná tvrdý lockdown a my máme o zábavu postaráno. Jezdíme mezi okresy s potvrzením o práci v Kompasu a připravujeme podklad pro nové omítky, pak omítáme. Uf, tohle bylo úmorné. No jo, ale... Ten koberec také nepatří mezi nejhezčí a potřeboval by vyměnit. Takže nový koberec? Ano. Možná by nebylo od věci udělat podium z palet a i to pokrýt kobercem. Když už jsme u toho, nedalo by se odhlučnit hlavní místnost od místnosti pro děti? Dalo. Chce to "pouze" zazdít jeden dveřní otvor, vyzdít novou stěnu a namontovat nové dveře. A jak vyřešit ten nevzhledný strop? Snad jen tak, že zhotovíme sádrokartonové podhledy. Samozřejmě je třeba místnosti dovybavit nábytkem a dalším zařízením...

Lockdown jsme zkrátka využili na sto procent, snad i na sto dvacet. Jsme vděční všem, kteří zabrali, i mateřskému sboru v Třanovicích, že nás finančně podporuje. Bez toho bychom to nedali.

Ale co s kolem, které nechal před léty v koupelně misionář z Norska? Voláme mu. "Přijedu si pro něj. Prvním letadlem po lockdownu. Stýská se mi po Ostravě. Aha, a přijedu s misijním týmem," dozvídáme se od něj. Takže uděláme misijní týden? Jasně! S atrakcemi pro děti, s oživením kontaktů z minulých dob, s pozváním těch, kteří po splnění úkolu v Kompasu odešli jinam. A tak chystáme spoustu aktivit: skákací hrad, lukostřelbu, vzduchovku, vrhání nožů, popcorn a mnoho dalšího. Večer následuje grilování, sport a rozhovory s lidmi. Stovky nadšených dětí i dospěláků. Překvapila nás nečekaná vstřícnost lidí na radnici městské části.

Nejsilnější zážitek? Pro mne osobně cesta z letiště v Pyrzowicích. V pondělí jsem vezl onoho misionáře na místo určení. Ten člověk, Nor, byl dojat, když spatřil Ostravu. Jeden by se divil, vždyť jsme zrovna viděli akorát ostravskou průmyslovou zónu. Kdyby to byla cesta přírodou, hezkou krajinou, ale komíny, šachetní věže, Hrušov, Přívoz, Svinov... Co je na tom hezkého? Míjíme heřmanickou věznici s vysokým komínem, oprýskané baráky. Tento host přiletěl z krajiny divoké přírody, moře, hor, hlubokých krásných fjordů, a přesto byl při příjezdu do Ostravy hluboce zasažen. Řekl něco, na co nezapomenu. Docela pěknou češtinou pronesl: "Vrátil jsem se domů." Jak to myslel? Jeho láska k Ostravě byla láskou k lidem, kterým sloužil a kteří zůstali v jeho srdci. Této lásky se nejspíš nikdy nezbaví. A to je dobře. Moc dobře. Díky Kristiane.

Díky Pane, že dáváš svým služebníkům lásku k lidem.