Kdo je Bohem přátelství?

Před nějakým časem nás billboardy přesvědčovaly o tom, že bohem přátelství je jeden nejmenovaný slovanský bůh. Jeden (stejně nejmenovaný) nošovický pivovar prohlašoval, že budeme-li hojně požívat jejich produkt čili tradiční zlatavý mok s vysokou pěnou, určitě zakusíme to pravé nefalšované přátelství. Nejlépe v nějakém chrámu onoho boha: v české či moravské hospodě. Zpočátku jsem se této reklamě usmál. Posléze jsem se však sám sebe zeptal: Co mi vlastně chtějí nakukat? Kdo je Bohem (bohem) přátelství? Pokud to není staroslovanská pohanská modla, kdo je za tuto oblast zodpovědný, kdo jí má ve své božské gesci?

Televizní Přátelé

Když se o něčem s odstupem času řekne, že je anebo bylo kultovní, většinou se tím myslí, že to mělo veliký dopad na mnoho lidí a jejich postoje. Americký seriál Přátelé rozehrává na malé ploše osudy několika poměrně mladých mužů a žen, které váže pouto přátelství. Propletence vztahů lidí spojených snad jen tím, že si na sebe zvykli. Proč ne? Kultovní je tento seriál možná tím, že předznamenal odklon mladých lidí od jasně vymezených vztahů v manželství k těm sice méně závazným, ale o to možná složitějším. Mnozí si třeba po zhlédnutí seriálového dílu s nostalgickým povzdechem řeknou: škoda, že já ve svém kolotoči práce a rodina, nemám chvíli ani na kávu s kamarády, natož abych s nimi trávil tolik času jako televizní Přátelé.

Síťoví přátelé

Nevím přesně, kolik přátel mám na Facebooku. Počet mne příliš nezajímá. Vnímám ale, že moje přítomnost na této sociální síti je důležitou součástí mého života, a dokonce služby v církvi. Nedovedu si dost dobře představit službu mladým lidem bez informací získávaných z tohoto zdroje. A to přestože se na síti moje přátelství opravdu nijak zvlášť nerealizují a snad ani neprohlubují. Třeba to ale jen neumím. Třeba. Každopádně, kdybych se odhodlal, že jednou něco na svůj profil napíši, všichni, kteří tam chodí, budou vědět, co mne zrovna napadlo. Mne sice napadá spousta věcí, ale raději napíši soukromý dopis. Stará škola. Jsem vděčný za facebook (ten jediný totiž používám), už jen proto, že mohu sledovat, čím moji milovaní přátelé z různých dorostů, které jsem spoluvedl, žijí. Mnohokrát jsem slyšel žehrání na sociální sítě a na internet. Dovolím si tvrdit, že podobně jako jiné technologie, i tato může být (mohla by být) Božím darem. Leč, přiznejme si to, většinou není. Většinou je to bohužel něco, co požírá jako starozákonní bůžek Moloch naše děti anebo přinejmenším jejich (náš) čas. Nevěřím příliš na facebooková, síťová přátelství.

Lutherovi přátelé

Kdysi jsem si myslel, že Luther sám přátelství moc nedal, že byl do jisté míry takový Boží solitér. Sólový hráč. Jedna z velice kvalitních loňských publikací, polský překlad knihy amerického autora Andrewa Pettegreea s názvem Brand Luther (v polském překladu Marka Luter), popisuje, že by Reformace nebyla tak úspěšná a možná ani dost dobře proveditelná bez Lutherových přátel. Možná k představě Luthera jako samorostlého vizionáře přispěla jeho podobizna, známý dřevoryt, na které je Reformátor portrétován sám v zákonickém hábitu, s pohledem do dáli. Kdyby reformace spočívala opravdu jenom na jeho osobě, kdyby byl opravdu nezávislou postavou, osamoceným Božím mužem, "hlasem volajícím na poušti", tato přestavba církve by se rychle vyčerpala, rychle by zašla na úbytě. Ale tak tomu nebylo: Luther si vskutku uměl vybírat přátelé. Tuto jeho vlastnost kupodivu pochopili i jeho nepřátelé, kteří vnímali nejbližší okruh Lutherových přátel jako "čtyři evangelisty z Wittembergu". Byli to právě Luther pak samozřejmě Filip Melanchton, dále Johannes Bugenhagen a Justus Jonas. Nejen tyto vztahy, nejen tento nejbližší okruh spolupracovníků, ale možná překvapivě dlouholeté přátelství s wittemberkskými tiskaři umožnily Lutherovi, aby jeho myšlenky dostaly patřičnou publicitu. Vynález tisku nazval Božím darem. Dalším opravdovým Božím darem pro reformaci bylo pak právě Lutherovo přátelství s šikovnými - snad nejlepšími v jeho době - tiskaři.

C. S. Lewis a přátelství

Tento autor duchovní a křesťanské literatury je v tomto ohledu velice inspirativní. Jednak svým krásným přátelstvím se spisovatelem Tolkienem a jednak tím, že o přátelství uměl krásně a neotřele psát. Přátelství považoval za velikou, významnou a mocnou věc. Poukazoval na to, že malí anebo i velcí diktátoři měli z přátelství mezi lidmi strach. Přátelé si mnohé řeknou, a pokud se znají déle, nebojí se vyslovovat i své názory. A to je pro všechny totality všech dob tuze nebezpečné. Heslo: "rozděl a panuj" má i ten význam, že je třeba rozbít vazby mezi lidmi. Pak se s nimi snadněji manipuluje. Všichni diktátoři proto chtěli zamezovat spolčování přemýšlivých lidí. C. S. Lewis ve své knize Čtyři lásky hovoří o tom, že nemáme být jen "společenstvím vzájemného obdivu" (polsky: towarzystwo wzajemnej adoracji), ale lidmi, kteří jsou schopni tříbit své názory kontaktem s jinými blízkými lidmi. Dovolím si citovat dvě Lewisovy věty: "Přátelství není odměnou za naši rozlišovací schopnost a dobrý vkus, s jakým jsme se navzájem našli. Je to nástroj, s jehož pomocí Bůh každému zjevuje krásy všech ostatních."

Přátelství kdysi a dnes

Když si vybavím naše dorostové mládí v Oldřichovicích, jsem vděčný za kamarády, s kterými jsme konfirmovali a "naskočili" do dorostu. Je zvláštní a krásné, že několik z nás prošlo dorostem, pak mládeží ... a i teď chodíme do stejného sboru. Nikdy jsme se pořádně nepohádali, stále si máme co říct, rádi se vidíme. Byť na nějaké setkávání není ani pomyšlení. Snad v důchodu... Snad. Ale musí se chlapi nějak scházet? Občas (jednou dvakrát do roka), když jedu z cest, zavolám kamarádovi z mé původní práce. Jelikož má svou základnu ve vesnické hospodě, zastavím se tam. Většinou působím v tomto prostředí poměrně nepatřičně, ale vždy je veselo. Chlapi mají tvrdý humor a příliš se navzájem verbálně nešetří. V kuse do sebe šijí. Nešetří ani mne. Ale řešíme už zcela pravidelně duchovní otázky. Dám si kafe, rozloučím se a jedu dál. Je to přátelství? Snad ano.

Před léty jsem potřeboval na týden velký obnos peněz. Velký znamená hodně velký. Říkám: "Petras máš?" "Mám." "Půjčíš na týden?" "Půjčím." "Sepíšeme smlouvu," říkám já. "Pokud bych s tebou měl sepisovat smlouvu..." (přepis rozhovoru byl převeden do spisovného jazyka a dovolím si nedokončit poslední větu.) Za týden jsem mu peníze vrátil. Říkám: "Zaplatím ti úrok." Znovu mne odkázal do určitých mezí. Neříkáme si, že jsme přátelé, nesetkáváme se vůbec často, ale snad ... je to snad dokonce takové opravdu chlapské přátelství. Jel jsem před časem ze služby Slovem Božím z Ostravy, stavil jsem se na kus řeči u něj doma. Bylo to fajn. Dostal moje kázání. Podobně jako jiný můj kamarád z gymnázia, který si taktéž u kávy řekl o moji tištěnou přednášku. Dal jsem mu ji. Proč ne? Jsme přece přátelé.

Škola je někdy žel pro mnohé konečnou opravdových přátelství. Kdysi byla podobnou konečnou vojenská prezenční služba. Pak přicházejí vztahy s ženami, které to krásné chlapské úplně pokazí (ne to byl hodně špatný pokus o vtip). Nastává doba manželství a dětí. Náročná práce v zaměstnání. Nemáme čas. Osobně: Pokud něco restartovalo moje vnímání přátelství, bylo to moje nedávné studium na teologické fakultě. A přiznám se vám: tyto vztahy si hýčkám. Voláme si, jsme spolu na facebooku a čas od času se setkáme. Přesto a možná právě proto, že máme mezi sebou několik set kilometrové vzdálenosti, máme k sobě - prozatím - blízko.

Přátelství a humor

Na jakou nemoc umírá přátelství? Samozřejmě na naši paměť: Sejde z očí, sejde z mysli, říká moudré lidové rčení. Je to fakt. Pokud se s někým nesetkáváme, nepíšeme si, nevoláme, přátelství umírá přirozenou smrtí. Ale za léta, kdy jsem v církvi, jsem vysledoval, že bolestivý začátek konce krásných křesťanských vztahů může také nastat v momentě, kdy se začneme příliš kontrolovat, kdy se bojíme udělat si ze sebe navzájem legraci, bojíme se, že někoho urazíme. Začátky konce přátelství se tak velice často shodují s chvílemi smrti humoru, vtipu, nadsázky. Je to neodbytná myšlenka, která se vtírá: Nezneužije to, co řeknu, někdy někdo proti mně?

Když se tak na to dívám, ... k přátelství nepotřebuji ani boha Radegasta ani žádný zlatavý pěnivý mok. Pro mne je Bohem přátelství Hospodin. A přátelství je "nástroj, s jehož pomocí Bůh každému zjevuje krásy všech ostatních." Největším naším přítelem je samotný Boží Syn. Tohoto přátelství si vážím nejvíce. Tento vztah si míním hýčkat do konce mého života.