Jsem perspektivní?

Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Přečtěme si texty a snad i Boží úkol, který jsme pro tuto neděli dostali:

"...A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: "Samueli, Samueli!"

Samuel odpověděl: "Mluv, tvůj služebník slyší." 1. Sam. 3, 10

Apoštol Pavel:

"...a tak jsem nebyl neposlušný tomu nebeskému vidění..." Skutky apoštolské 26, 19

Prorok Eliáš:

"...Hospodinův anděl se ho však dotkl podruhé a řekl: "Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu." Vstal, pojedl, napil se a šel..." 1. Královská 19, 7

Mohlo by se zdát se, že citované biblické texty nic nespojuje. Dovolím si však tvrdit, že tomu tak není. Úryvky přece jen mají společného jmenovatele, společný motiv. Pojďme jej hledat a najít.

Miluji celou Bibli. Nejen ty jasné, jednoduché a epické příběhy, ale také pasáže, které nejsou jednoznačné. Na Bibli je krásné, že mi občas dává více otázek než odpovědí. Bible je moje celoživotní dobrodružství. Každý den vidím, jak se krásně prolíná s našimi životy, jak se Písmo s našimi životy snoubí.

Vzpomínám si na jednu cestu vlakem. Jel jsem snad do Ostravy. Ve vagónu se mnou seděla skupina děvčat. Mne si samozřejmě nevšímaly. Mladé, krásné, vysoké, mohlo jim být kolem 13 až 15 let. Byly to sportovkyně. Basketbalistky anebo volejbalistky. Jel s nimi taky trenér. A ony se ho postupně ptaly: "Trenére, jsem perspektivní?" Tato otázka ve mně zůstala. Už proto, že zněla kuriózně: Jak se takhle může ptát úspěšný, krásný, mladý člověk, který má život - zdálo by se - před sebou? Trenér na otázky postupně odpovídal. Netuším co. Pro mne byla důležitější samotná otázka - tu jsem si zvolil za téma mého dnešního kázání.

Jsem perspektivní?

Proč zrovna tuto otázku? Vím, že i mne se budou ptát: "Proč až teď? Nešlo to dříve? Vždyť je ti už 55. Není to pozdě na službu v církvi? Není čas zvolnit?" A opravdu mnoho mých kamarádů a spolubojovníků z podnikání to tak nějak má: Po padesátce si řekli, že dojedou svůj život na volnoběh a konečně si užijí. Dá se to pochopit. Nikdo od nich už nic nového nečeká, vždyť jako o perspektivních mluvíme o lidech výrazně mladších.

Zpátky k úryvkům z Bible. Co je tedy spojuje?

Samuel, apoštol Pavel i prorok Eliáš slyšeli Boží hlas a reagovali na něj.

Během svého křesťanského života jsem zažil mnohé: Potkal jsem lidi, kteří velice často, až příliš často, tvrdili, že je oslovil Bůh. Vzpomínám si na jednoho bratra, přítele, kamaráda, který "přijímal něco od Pána" s takovou frekvencí, až mu jiní mladí křesťané začali říkat "Přijímač". Setkával jsem se ale také s věřícími, kteří Boží hlas naopak vůbec neřešili. Stačila jim Bible. A pak zde byli i takoví, kteří snad nepotřebovali ani to. V průběhu let jsem měl možnost řadu z nich sledovat a všiml jsem si jedné věci. Právě ti, kteří se tak často odvolávali na svou kvalitní komunikaci s Bohem, se mnohdy od svých prožitků odvrátili a šli si vlastní, často bezbožnou, cestou. Jakoby se z jejich životů něco vytratilo. Jakoby se už neptali jako kdysi: Bože jsem pro Tebe perspektivní?

Jsem perspektivní? Na tuto otázku se podíváme skrze několik málo lidí.

První člověk: Mlaďoučký Samuel. Slyší Boží hlas a tento Boží hlas slyší ve svatyni anebo u svatyně Hospodina. Bylo to v této době nezvyklé. Samozřejmě není nezvyklé, že Boží hlas slyšíme v kostele. Ale Samuel se nenarodil do dobré doby. Špatní, nehodní kněží, odpadlický národ. Jakou mohlo mít perspektivu oddat se Bohu? Chano, maminko, nebylo by lepší dát kluka někam, kde to má smysl? Ale Samuel slyší Boží hlas a deklaruje svou vůli Hospodina poslouchat. A činí tak celý život.

Byl Samuel, ten mlaďoučký člověk bez zkušeností narozený do špatné doby, perspektivní?

Ano, protože byl poslušný.

Druhý člověk: Apoštol Pavel.

Vrah, zabiják a fanatik. Je přesvědčen, že slyší Boží hlas. Má jasné instrukce, které horlivě plní, dokonce nad rámec svých povinnosti. Má pověření od představených, od Sanhedrinu, aby pronásledoval sektáře. A pak slyší Ježíšův hlas. Po letech před králem Agrippou přiznává: "Nebyl jsem neposlušný tomuto nebeskému vidění." Apoštol Pavel, dříve plný nenávisti a absolutního přesvědčení o své pravdě, prožil změnu a stal se jiným člověkem.

Byl Pavel, ten fanatik a vrah pronásledující křesťany celou svou silou, perspektivní pro Boha a dílo církve?

Ano, protože byl, stal se, poslušným.

Třetí člověk: Eliáš.

Člověk, který dobře zná Boží hlas. Zdá se, že Hospodin do jeho života vstupuje svým svrchovaným jednáním často. Někdy se však odmlčí. Eliáš celý život bojuje proti mainstreamovému modlářství a svou nekompromisností si příliš přátel nenadělá. My ho potkáváme v situaci, kdy ... to odpískal. Kdy už nechce žít, kdy hodil ručník do ringu. Chce umřít. Kdybychom četli celou kapitolu, zjistili bychom, že jakoby lituje anebo nechápe, proč se dal Bohu do služby. A teď unaven a plný hořkosti usíná. Najednou se ho dotkne anděl. (Napadá mne: jak asi vypadá dotek anděla?) - A řekne: Máš před sebou dalekou cestu. To je vtip? Říct člověku, který se rozhodl umřít, že má dalekou cestu před sebou? Jakou cestu? Eliáš se setkal s Hospodinem a dostal tři úkoly. Jako v pohádce. Bible však není pohádka - náš hrdina splní kupodivu jen jeden z nich. Který? Najde svého prorockého nástupce a ostatní úkoly přenechá jemu. Co na to Hospodin? Odmítne ho proto vzít do nebe? Ne. Hospodin si vezme Eliáše k sobě nejmediálnějším způsobem. Ohnivým vozem.

Byl Eliáš, který si přál zemřít a nic už od života neočekával, perspektivní?

Byl, protože byl poslušný.

Před časem na škole jsem se dost vytočil. Byl jsem hodnocen v jednom předmětu a vyučující mi řekla: Zbyšku, máte A, ale vidím prostor k růstu. Říkám si: Dal jsem do toho hodně, měl jsem dát ještě více? Kde? Jak? V padesáti pěti letech? Ale pak mi došlo: Vždyť mi vlastně řekla: Jsi perspektivní. Kdyby se to nestalo na evangelické fakultě, dalo by se říct, že to bylo prorocké slovo do mého života. Jsem vděčný za nebývale kvalitní pedagogický přístup a neskutečně si této pedagožky vážím.

Občas čtu v zahraničních publikacích, že v církvích chybí povolaní. Že se lidé nehrnou do služby. Dokonce jsem na západě zaregistroval náborovou kampaň do studia bohosloví a služby v církvi. Opravdu Bůh zapomněl povolávat?

Existuje něco jako vnější a vnitřní povolání. VOCATIO EXTERNA a VOCATIO INTERNA.

Vocatio interna je vnitřní hlas, kterým se cítím být povolán k nějakému rozhodnutí či činu.

Vocatio externa je vnější povolání, kdy nám někdo řekne: Jdi, udělej anebo rozhodni se.

Jelikož se mne budou mnozí časem ptát, jak jsem byl povolán, měl bych být schopen odpovědět. Je to jednoduché. Nejsem složitá povaha. Moc se nezkoumám a hluboké spirituální prožitky příliš neřeším. Většina toho, co prožívám, začíná a končí u Písma.

Takže vocatio interna bylo kvůli mým dispozicím upozaděné. Povolání se událo tak, že mne pastor Jirka Chodura jednou oslovil: Co kdyby sis udělal školu? Řekl jsem si: "CZYMU NI?" Za čas se mne zeptal: "Asi ses nepřihlásil, že?" Já na to, že už jsem do studia přijat. Motivoval mne po celý čas studia, dokonce jsem mu posílal některé mé práce. Pak za mnou přišel s novou výzvou. Asi tušíte, co jsem mu odpověděl, tentokrát s respektem a s určitou těžce definovatelnou bázní: ".... CZYMU NI?"

V jednom vzdáleném městě jsem se zastavil u kostela a prohlížel si nástěnku. Oslovila mě jedna starší paní. Dali jsme se do řeči. Sdělila mi, že její už postarší syn se rozhodl být kazatelem. Když se ho ptala proč, řekl jí: Bojím se, že mne Bůh znovu neosloví. Byl její syn perspektivní? Věřím, že ano, jelikož byl poslušný.

Ta stařenka, kterou jsem před nástěnkou potkal, byla kostelnicí. Zeptala se mne: Pane, chcete se podívat do věže? Proč ne. A tak jsem stoupal po schodech. Nebylo to poprvé. Kostelních věží jsem prolezl více. Ve všech byl prach a špína. (V naší oldřichovické věži jsem mimochodem ještě nebyl.) Po jedné takové prohlídce kostelní věže u rakouských hranic jsem si dokonce musel svůj pracovní úbor - oblek - dát do čistírny. V této věži to ale bylo jiné. Čisté, vymalované, bílé... Paní kostelnice do každého okénka a výklenku narafičila malou kartičku s úryvkem z Bible nebo se svědectvím. Zdá se mi, že mne posílala na místa, kam by se už sama neodvážila. Tam pro mne byly nachystány kartičky.

Byla tato paní perspektivní?

V době mé návštěvy se jejímu sboru dařilo. Působil v něm akční mladý kazatel a několik lidí, které jsem osobně znal, zažilo určité probuzení. Nevěřící lidé z ulice chodili na biblické hodiny a diskutovali. Měl jsem možnost být u toho. Ale pak se vše sesypalo: Kazatel selhal a klíčoví lidé taktéž.

Co zůstalo?

Možná jenom to, co stařičká kostelnice dobrovolně sdělovala nedobrovolným návštěvníkům kostelní věže.

Byla poslušná.

Podělím se s Vámi ještě o jeden příběh.

Procházel jsem se jedním českým městem. Bylo nejspíš léto, protože slunce dlouho nezapadalo. Nejdříve mne zaujalo grafitti vytvořené nějakými křesťany v rámci prázdninových aktivit. Pak jsem prošel hřbitovem. Všiml jsem si čerstvého hrobu u jedné rodinné hrobky. Nakonec jsem dorazil k římskokatolickému kostelu. Na nástěnce byly fotografie z nějaké slavnosti. Zjistil jsem, že se jedná o jáhenské svěcení. Zarazilo mne, že jáhen na fotkách byl nebývale hubený, zcela určitě těžce nemocný. Jeho jméno bylo stejné jako to na rodinné hrobce. Dal jsem si to do souvislosti: Možná. Možná ten čerstvý hrob a fotky z jáhenského svěcení spolu souvisí. Tato otázka ve mně byla latentně několik let.

Před měsícem jsem zatelefonoval faráři kostela a posléze manželce jáhna z fotografie a ověřil si, že jsem se nemýlil. Jméno na rodinné hrobce patřilo těžce nemocnému jáhnovi.

Byl perspektivní? Vždyť zakrátko zemřel.

Byl, protože byl poslušný.

I vy znáte jednoho člověka, který byl z lidského hlediska velice neperspektivní.

Člověka, který byl snad nejméně perspektivní v dějinách země.

Člověka, který měl za několik málo hodin zemřít.

Pod jeho křížem se mu lidé smáli a říkali: Před nedávnem přeci tvrdil, že ho Bůh pokládá za perspektivního. Že s ním má svůj plán. Ať sleze z kříže a předvede, co ještě zvládne.

Vtipní byli i jeho spolutrpitelé, jeho kati, čumilové i přátelé. Ani je nenapadlo, že by tento člověk měl jakoukoli perspektivu.

A přece.

Bůh měl svůj plán.

"Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, TAK ZASE POSLUŠNOSTÍ JEDNOHO JEDINÉHO MNOZÍ SE STANOU SPRAVEDLIVÝMI."

Byl Ježíš na kříži perspektivní?

Byl, jelikož byl poslušný.

Poslušností Ježíše Krista jsme se i my stali perspektivními pro Boha.

Nabízí se tady otázka tentokrát nejen pro mne, ale i pro Tebe:

Jsem perspektivní?

Rád Ti odpovím:

Ano, pokud jsi poslušný.

Budeme se modlit:

"Otče, chválím Tě za tento den, ve kterém jsi nám dal své oživující Slovo. Vyznáváme, že toužíme, aby Slovo, které jsi do nás narouboval, přineslo výsledek, ovoce. A prosíme Tě, aby to na nás neskončilo. Prosíme o to, aby si zachoval pro nás, naše rodiny, náš sbor kontinuitu Tvého požehnání. Povolávej ke spáse a k následování další. Děkujeme, že jsi naší věčnou perspektivou. Děkujeme, že díky Tvé milosti i my jsme pro Tebe i bližní perspektivní. Používej si nás ke slávě Tvého jména. Chceme Ti být poslušní. Amen."

Přijměte přání pokoje:

"Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Amen."