Jan Amos Komenský, didaktofilos
Jak jen to řecké slovo přeložit do češtiny? Snad trochu kostrbatě jako "milovník metody učení", nebo moderněji jako "fanda kvalitní školy". Na slovo didaktofilos, které lze číst jako vyznání lásky k vědnímu oboru, jsem narazil pod jedním podpisem Jana Amose Komenského. Tento hrdý titul umístil Učitel národů pod úvod jednoho ze svých krátkých spisů. Komu se takto vyznával ze své lásky? Odcitujme si celé věnování: "Veleslavným starším veleslavné obce Vratislavské, pánům konšelům, komořím, syndikům a ostatním radním, zvláště však kurátorům a dozorcům škol. Mužům nejvznešenějším, snaživým, znamenitým, zvláště vynikajícím i leskem rodu a rozumností a zkušeností."
Onen spis měl za cíl zlepšit situaci škol ve městě a byl adresován politikům, kteří si jej nejspíš objednali. Proč? Záleželo jim na tom, aby mladí lidé dosáhli vzdělání, a Komenský vytvořil metodu, díky níž bylo vzdělávání rychlejší, hlubší a efektivnější. Onu novou, revoluční metodu vzdělávání pak nabízel všem, kteří o ni měli zájem, a vratislavští politici zájem měli. Uvědomovali si totiž, že právě tato oblast má klíčový význam pro budoucnost města a státu, že nelze budovat prosperitu bez vzdělanosti. Politické elity se cítily za tuto oblast odpovědny.
Nepůsobí to na začátku jednadvacátého století jaksi nepatřičně? Jen si to představte: Učitel píše politikům a ti mu jsou ochotni naslouchat. Snad si dokonce jeho rady objednali. Poslouchají, když "fanda vzdělávání", didaktofilos, říká: "Neboť nechceme vzdělávati papoušků" a dále vysvětluje, jak docílit toho, aby děti a mládež chápaly látku a byly schopny dosáhnout moudrosti. Samozřejmostí má být i to, aby škola žáky bavila: "Dětem se nesmí nechati nic jiného, než aby poznaly a zkusily, že škola se nejmenuje hrou pouze protimluvem, nýbrž že jí vskutku jest."
Přesto i o několik staletí později bývá škola nezřídka spíše trápením než hrou nebo alespoň příjemným a smysluplným studiem. Koronakrize a následné lockdowny tuto situaci ještě zhoršily. Máme za sebou rok, kdy se děti učily velmi strastiplným způsobem. Pro rodiče to byla hotová zkouška ohněm. Mnozí to jistě zvládli obstojně, mám však důvody domnívat se, že děti ze sociálně slabších či rozbitých rodin a z vyloučených lokalit zapomněly za ten rok snad dokonce i číst a psát. Hovořím s lidmi, kteří se snaží učit své děti doma, a sdílím jejich obavy z dopadů, jaké bude mít na děti ztráta sociálních kontaktů s vrstevníky a s tím související zabrždění vývoje jejich komunikačních schopností. Internet zkrátka přímé sociální interakce nenahradil.
Uspěl by Jan Amos Komenský v naší corona době se svými radami politikům? Obávám se, že škola, žáci a budoucnost našeho národa politiky nezajímá. Stačí si vzpomenout slova nejvýše postavených politiků, kteří zpochybnili dokonce i význam maturity. Mám silný pocit, že v této post korona době řešíme všechno kromě dětí. Nejenže spotřebováváme jejich budoucnost, dokonce ji okázale přehlížíme. Ano, důchody, platy, kompenzace, to vše je důležité, není ale vzdělání našich dětí a vnuků důležitější? Celá politika se stala marketingovým projektem, v němž se s mladými nevoliči nepočítá. Proč také? Řada lidí na lockdownech, rouškách a vakcínách pohádkově zbohatla. Většiny se to však netýká. Milióny lidí kvůli pandemii naopak radikálně zchudly. Co víc, ač si to prozatím neuvědomujeme, vytvořili jsme neskutečný vnitřní dluh, který nejspíš nikdy nesplatíme: dluh ve vzdělání našich dětí, jímž nakonec zchudneme všichni.
Rád čtu a poslouchám memoáry slavných lidí. Docela často se tito úspěšní lidé vyznávají z lásky a vděčnosti ke svým učitelům. Uvědomují si, že jejich úspěch lze s jistotou přičítat i vkladu didaktofilů, které měli to štěstí potkat. Je-li pro jednotlivce štěstím potkat didaktofily čili opravdu dobré učitelé, pro města a národy je štěstím, mají-li politiky, kteří si svých didaktofilů váží a jsou ochotní dbát jejich rad.
Když si člověk přečtete jeden jediný historický podpis se zvláštním přívlastkem pod ním, zatouží po vratislavských politicích, politicích, kteří chtějí dopřát svým školám a školákům to nejlepší. Co by naší postkovidové situaci asi udělali moudří vratislavští politici a co by asi poradil didaktofilos Jan Amos Komenský? Titulek článků z internetu: "Fanoušci na tribuny smějí, středoškoláci do tříd ne. Fotbalová Sparta jim proto půjčila stadion." Možná by Jan Amos Komenský adresoval svá slova o nápravě vzdělání sportovním klubům. Třeba by byl u nich úspěšnější než u politiků.