Jakubovy knihy, Księgi Jakubowe.

Asi by bylo v tomto případě hodně naivní nabádat k četbě. Těžká váha: obsahem i tématem. Olga Tokarczuková, která v roce 2019 dostala Nobelovu cenu za literaturu, před nějakým časem napsala dlouhý epos, který čítá na tisíc stran. Księgi Jakubowe. Kniha byla přeložena i do češtiny.

Knihy této autorky čtu už po mnoho let. Vždy, když si potřebuji odpočinout od náročnější a duchovní literatury, sáhnu právě po Tokarczuk. Provokuje svými názory a obohacuje krásnou a objevnou polštinou. Proč o ní psát? Protože Ksiegi Jakubowe jsou totiž přes to, že autorka se na první pohled jeví jako na hony vzdálená křesťanství, kupodivu zvláštní duchovní literaturou.

Dovolím si nastínit hrubými črty děj a pak se s Vámi rozdělím o několik nutkavých a zásadních otázek, které četba vyprovokovala.

Autorka vychází z dobových pramenů, které zpracovává velice kreativně. Hrdina Jakubových knih Jakub Frank opravdu existoval. Narodil se jako Jankiew Lejbowicz. Byl guruem, prorokem, cadikem čili "svatým" jedné židovské sekty. Řadíme ho v takzvaným šabatiánským prorokům. Svými následovníky byl považován za mesiáše. Sice jako lžimesiáš byl daleko známější Šabataj Cvi falešný mesiáš, který konvertoval k islámu, ale Jakub Frank byl v podání Olgy Tokarczukové postavou ještě barvitější. Sektička Jakuba Franka se vyznačovala prorockými tendencemi. Prorok a mesiáš Jakub prorokoval a údajně činil zázraky. Zavedl zvláštní rituály. Včetně určitých opravdu nechutných sexuálních praktik jako součást vlastní bizarní liturgie. Zvláštní bylo to, že sekta putovala před všechna velká vyznání. Začala samozřejmě u sebe v židovství, pak se přiklonila k islámu, a nakonec zakotvila v katolickém křesťanství. Tolik ve zkratce. Zachovala po celý čas svoje šílené praktiky neslučitelné se žádným z těchto náboženství. Jakub Frank po celý čas svého působení prorokoval. Nikdo nezaznamenal, že by se jakékoliv proroctví splnilo. Sekta nikde nezůstala natrvalo, putovala přes hranice států. Působila spolu se svým prorokem a zakladatelem dokonce v Brně. Byla popsána místa, která znám dokonce ze současnosti. Sektička skončila v Německu v Offenbach am Mein. Tolik v neskutečné zkratce. Aha, sekta po tom všem, po smrti otce zakladatele ještě po několik let posílala "prorocké" dopisy po celé Evropě. Proroctví, která se - jak jinak - nikdy nesplnila. Snad jedna věc na doplnění: tato lžimesiášská hnutí nebyla až tak nevýznamná, pokud "heretické sabatiánsko-frankistické hnutí přivodilo uvnitř pražské židovské obce těžkou krizi".

Autorku nelze považovat za křesťanskou spisovatelku a ta se nikterak netají tím, že Boha spíše neřeší, ale něco mne zarazilo. To, že jsem si uvědomil, že leccos je mi v této knize, v těchto Knihách Jakubových povědomé. A to jak z mého vlastního studia historických pramenů, tak také z naší žhavé současnosti.

Jsou momenty, kdy si při četbě Knih Jakubových řekne: "Tak tohle, ten zvrat, to další nesplněné proroctví, ten další neskutečný morální poklesek "otce zakladatele" už jeho následovníci nerozchodí. Přeci nemohou nevidět, že ty nechutné praktiky jsou v rozporu s každým náboženstvím. Lidé musí přece vidět, že ani jedno proroctví se nenaplňuje. Přeci musí vidět, že to, co hlásá samozvaný Mesiáš, je absolutně mimo realitu. Že je to vše nelogické, že vůdce je samolibý a hloupý. Přeci musí vidět..." Kniha Olgy Tokarczukové říká mnohokrát poznanou pravdu, že opravdu nemusí. Ani tehdy v polovině osmnáctého století, ani po třech stech létech nemusí. Proroci prorokují, vedoucí svádějí lidi na scestí, ale lidé to nevnímají. Manipulacím propadají lidí bez ohledu na vzdělání. Snad jenom mladí snadněji než ti starší.

V posledních měsících proběhla křesťanskými médii vlna proroctví o Donaldu Trampovi. Proroctví o jeho znovuzvolení. Falešná proroctví? Jistě. Ale proběhla nějaká (sebe)reflexe mezi proroky? Žádná sláva. Nikdo z proroků, a byli to leckdy vedoucí sborů a denominací, neodstoupil z funkce.

I já jsem slyšel mnohá proroctví. Osobně. Také měla jedno společné. Nikdy se nenaplnila. Zeptáte se: Lidé od těchto falešných proroků odešli? Nikoli. Zůstali. Poslouchají a poctivě platí členské příspěvky anebo desátky dál se neměnnou pravidelností.

Samozřejmě jde to i mimo církve. Politika je právě o tom, že "proroctví" politiků si odmítáme pamatovat. A volíme je donekonečna. Existují "prorocké politické stálice", které radily komunistům, dravým kapitalistům, socialistům a nejraději populistům. Co na tom, že se neplní? Lidé, kteří je chtějí poslouchat, nic nezviklá.

Vzpomeňme: Když vystoupil "prorok nového věku" s černým malým knírkem pod nosem a křikem prohlašoval proroctví o "tisícileté říši německého národa", pobláznil moudrý vzdělaný a křesťanský národ pohanskou ideologií. "Tisíc let" trvalo sice celých 12 let, ale mnozí bezmezně věřili, až do smrti. Mnozí věří dodnes.

Dalo by se říct, že Jakubovy knihy nemusí být a také nejsou popisem historie jedné zapomenuté židovsko-islámsko-křesťanské sekty, ale podobenstvím o člověku. O člověku, který se nesnesitelně lehce dá pobláznit. O nás. Pokud ta kniha někoho vybídne k odvaze říci "ne" v pravou chvíli a pravý čas, tak kniha naplnila své poslání. Ale nejsem naivní. Lidé jsou nepoučitelní. Vždy si nové a nové proroky najdou a budou je, žel, ke své zkáze, poslouchat.