Domácí pobožnost: Židům 13, 20–21

02.05.2020

To nejdůležitější nakonec

Znáte to: Jdete do školy a maminka vám ještě na prahu vysvětluje, připomíná a sděluje ty opravdu nejdůležitější věci. "A svačinu máš?" "Prosím tě, nedělej ostudu ve škole." "Nezapomeň pozdravit všechny sousedy a známé, které potkáš." "Neper se." "Neodmlouvej učitelce." U mne to bylo ještě navíc "a dej si kulicha s bambulí na hlavu" (czopka s kućkóm). Ten kulich vydržel na mé hlavě pouze za první zatáčku, pak putoval do školní brašny.

Maminky mají po celý život bez ohledu na náš i jejich věk touhu starat se o nás a chránit nás před nebezpečími. A my po celý život odpovídáme: "Ano, maminko."

Bratři Ebenové zpívají o jedné manželce, která vypravuje svého manžela kosmonauta. Ten se chystá odstartovat z Houstonu raketoplánem na Měsíc. Žena mu připomíná věci, na které nesmí zapomenout. Podobnou rozmluvu možná zažíváte i vy před odchodem do práce:

"Máš skafandr?" "Mám."

"Helmu?" "Mám."

"Palivo a kyslík?" "Počkej..., mám."

"Raketoplán máš?" "Mám."

"Trysky?" "Mám."

"Hlavně na mně mysli." "Zavolám."

"Nelítej moc rychle." "Jasně."

"Dej na sebe pozor." "Jistě."

"Jak má být přes víkend?" "Krásně."

"Zavoláš z Měsíce?" "Zavolám."

Celé je to krásně úsměvné. Při čtení třináctí kapitoly listu Židům mám ovšem vtíravý pocit, že právě takové "maminkovské" sklony má i autor tohoto textu. Už se musí s adresátem rozloučit, ale má ještě tolik co říct. V předešlých kapitolách zevrubně vysvětloval, jak je to s Abrahamem, velekněžskou službou, starozákonními oběťmi, svatyní, oltářem a při vysvětlování, čím je víra, probral postavy málem z celého Starého zákona. Na samém konci listu velice podobně, jako to dělají maminky, dává ony poslední "prahové" rady. Snaží se říct to opravdu nejdůležitější.

V některých křesťanských tradicích třeba na Jižní Moravě to vypadá tak, že lidé, kteří se loučí, se navzájem obejmou a palcem udělají křížek na čele toho druhého. My jsme to před mnoha, mnoha léty měli doma v Oldřichovicích jinak: šli jsme už oblečení s maminkou do předsíně a na chodbě jsme se ještě všichni modlili.

Co chce při loučení sdělit autor listu Židům jeho adresátům? Snad všechno. Napomenutí k bratrské lásce, důraz na péči o hosty a vězněné spolubratry, o trpící, vzápětí následuje napomenutí manželům, varování před láskou k penězům, povzbuzení k tomu, abychom byli spokojeni s tím, co máme, abychom se nebáli, napomenutí, abychom pamatovali na ty, kteří nás vedli ve víře, napomenutí, abychom poslouchali ty, kteří nás ve víře vedou právě teď, varování před cizími naukami a mnoho dalšího. Autor má strach, aby na něco podstatného nezapomněl.

Završením tohoto neskutečně zhuštěného textu je naše dnešní slovo. Závěrečný pozdrav. Pouhé dva verše. Jedna super dlouhá a jedna hodně krátká věta. V té první je souhrn teologie Nové smlouvy, celé Evangelium a ve druhé chvála pro Hospodina.

Hebr. 13, 20 - 21

  • A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.

Je to poslední duchovní věta dopisu. Po ní následuje už jen zmínka o tom, že autor psal krátce. To netušil, jak bude vypadat za dvacet století smska. Text rozdělený do třinácti náročných kapitol podle dnešních zvyklostí rozhodně krátký není. V té době měli asi jiná měřítka. My bychom tu dlouhou větu nejspíš nahradili emotikonem, smajlíkem. Přesto má ten krátký pozdrav nakonec neskutečně hluboký odkaz, zásadní poselství a stojí za to se jim důkladně zabývat.

Je v něm totiž vše. Je to shrnutí celého dopisu. Celá teologie nové smlouvy. Vrátíme-li se k našemu přirovnání, pak je tento závěrečný pozdrav oněmi pomyslnými radami maminky pronášenými těsně před odchodem dítěte. Je to to opravdu nejdůležitější, co nám milovaná, starostlivá "maminka" chce sdělit.

Klíčovým slovem pro náš text, pro jeho první větu, je slovo smlouva. Smlouvu chápeme jako dohodu dvou stran - dvou nebo více lidí. Tady je ale garantem smlouvy na jedné i druhé straně Bůh. Zvláštní smlouva. Velice podrobně ji vysvětluje autor dopisu v předešlých slovech o naději (Židům 6, 13-20). Hospodin zaslíbil spasení a přísahal, že toto zaslíbení vyplní, že dodrží smlouvu. Toho se můžeme držet jako kotvy, která je jistotou našeho duchovního života. Oběť Pána Ježíše Krista tuto smlouvu s Hospodinem stvrdila, Ježíšova krev je její zárukou. Božím potvrzením tohoto právního aktu je Spasitelovo zmrtvýchvstání.

Aniž si to uvědomujeme, každý den podepisujeme mnoho smluv. Každý účet, každá faktura, každý doklad EET, který vystaví moje firma je smlouvou. Jedna strana se zavazuje, že dodá to, co si zákazník objednal, a druhá strana se zavazuje, že zaplatí. Pokud klient dostane jiný výrobek, může říct: Smlouva nebyla splněna, chci zpátky peníze. A pokud sám nezaplatí, dodané zboží zůstává ve vlastnictví dodavatele. Když si třeba kupuji párek v rohlíku za dvacku, vstupuji do smlouvy, která garantuje, že nedostanu nehygienický a nejedlý výrobek. Z druhé strany, je-li v ceníku napsáno dvacet korun, nestačí, když za něj dám pouhých deset. Smlouva je splněná, pokud dostanu to, co jsem si objednal, a zaplatím to, co je požadováno.

Takto se dá vysvětlit ale i mnohé z duchovního života:

My jsme přišli k pomyslnému "stánku" s občerstvením sice neskutečně hladoví, ale ... bez peněz. Nemůžeme vstoupit do smlouvy s majitelem bufetu, nejde to, nemáme čím zaplatit. A tak Majitel (teď se už můžeme bavit o Božích a duchovních věcech) vstoupí do smlouvy jednou za sebe a jednou za nás. Podivné, že? Dá mně, hladovci, najíst, vyplní moji touhu po jídle, zároveň ale za mě také sám zaplatí.

V tom jednom jediném verši je jádro celého Evangelia: Smlouva s Bohem je podepsaná krví jeho Syna a zapečetěna zázrakem vzkříšení. Bůh nám, lidem hladovým po věčnosti, dal "najíst" a také za nás zaplatil nesmírně vysokou cenu. Vstoupil do smlouvy na obou stranách. Kdyby se nám to stalo v běžném životě, asi bychom se divili. Ale údiv, ba přímo úžas by nás měl naplnit při každém pomyšlení na tento zcela jedinečný smluvní vztah.

Přiznám se, že jsem po podpisu některých smluv litoval. Naposledy před měsícem. Řekl jsem si: "Tak tentokrát jsem naletěl, ta smlouva je pro mě nevýhodná. Neměl jsem ji uzavírat. Hodně mi bere a málo dává. Je to nerovný vztah." Smlouva s Bohem v Ježíši Kristu je pro nás naopak neskutečně výhodná. Tato smlouva ze mě činí Boží dítě, i když sám nic nemám a nemůžu dát nic na oplátku.

Zatím jsme se bavili o smlouvě, to je ale jen první část věty našeho textu. Ono to pokračuje:

"(Bůh) ... nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista."

Čteme zde napomenutí k následování. K tomu, abychom dělali dobré věci. Abychom plnili Boží vůli. A jelikož už z dříve řečeného víme, že sami ze sebe nejsme schopni konat dobro a už vůbec ne Boží vůli, víme, že ony svaté dobré skutky v nás skrze Ježíše Krista a Ducha svatého působí Bůh.

Přestože za nás vše zaplatil Bůh, přestože my sami jsme duchovními ubožáky, kteří nemají vůbec nic, nejsme zbaveni odpovědnosti za naše jednání, za naše skutky. Hospodin vyžaduje, abychom žili v následování Pána Ježíše Krista, předpokládá to. Předpokládá, že budeme činit Jeho svatou vůli. Boží vůli, kterou budeme poznávat z Jeho Slova.

Vydat se ve všem Pánu Bohu a následně činit Jeho vůli je úžasně osvobozující, a tak náš pozdrav končí krásnými oslavnými slovy:

  •  Jemu buď sláva na věky věků! Amen.

Co k tomu dodat? Nic. Jen vyrazit na cestu. To nejdůležitější jsme se právě dozvěděli.

Napomenutí, abych svoji čepici, swojóm czopke z kućkóm, nosil, jsem uposlechl tak, že čepice skončila v tašce. Bylo by moc dobré, kdybychom s tímto nesmírně důležitým láskyplným Božím upozorněním nenaložili stejně, ale opravdu jej uposlechli.

Modlitba

Oslavná píseň


Otázky k zamyšlení:

  1. Jaké věci ti na odchodnou připomíná (připomínala) maminka?
  2. Jakým způsobem se doma loučíte, když jdete každý po svých: do práce anebo do školy?
  3. Zkuste si vybavit některé smlouvy, které jste v posledních dnech a týdnech uzavřeli.
  4. Jaké smluvní podmínky má naše smlouva s Bohem?
  5. Co je zárukou naší smlouvy s Bohem?
  6. Na co nesmíme ve svém křesťanském životě zapomenout?
  7. Co byste řekli křesťanům místo: "... a neper se škole?"


© 2018 Zbyškův osobní blog. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky