Církev formující, či deformující?

Jak vymezit církev? Mohli bychom sáhnout po luterské definici křesťanství. Nebo jednoduše a obecně "křesťansky" vysvětlit, že jde o společenství věřících lidí, v němž je Boží Slovo čistě neboli správně zvěstováno a v němž "fungují" (u nás luteránů) dvě svátosti. Takovému objasnění snad porozumí lidé, kteří měli či mají s touto institucí nějakou zkušenost, mimo církev však zůstane nepochopeno. Člověk nepolíbený církevním provozem může vidět církev poměrně prozaicky, třeba jako bizarní partu lidí, kteří jsou nějakým způsobem deformovaní. Má pravdu?

Představu veřejnosti o církvi formuje v naší republice omezený počet duchovních osobností, které o církvi rády mluví či píšou (nutno podotknout, že často velmi kvalitně a inspirativně, byť hodně provokativním způsobem). Podávají ale youtubeři Pastoral Brothers nebo třeba husitská farářka známá ze Star Dance Martina Viktorie Kopecká sekulárnímu Česku pravdivý obraz církve, Bible a Boha? Knihu Deník farářky jsem přečetl s velkým zaujetím. Síť knihkupectví Luxor ji k mému úžasu zařadilo v únoru 2022 dokonce na první místo v literatuře faktu. Vypadá církev tak, jak ji představují tito lidé? Zcela určitě také. To je jedna z její tváří.

Církev potřebujeme definovat nejen navenek, ale i sami pro sebe. Já ji vidím třeba jako dějiště hlubokých mezilidských vztahů - se vším, co k tomu patří. Jednou jsem procházel kolem fary v Blučině na jižní Moravě a všiml si pozvánky na přednášku s názvem "Proč vztahy tolik bolí?" Dalo by se odpovědět jednoduše: protože jsme si blízko. V církvi i v rodinách jsme si většinou nebezpečně blízko. Viděl jsem dokonce krach jedné úspěšné mnohaleté misijní práce, poté co si lidé byli tak blízko, že si sdělili svá hesla na Facebook a dověděli se o sobě "všechno". Spojení upřímnosti a notné dávky necitlivosti je opravdu zničující kombinace.

Zpět k původní otázce: Církev formující, anebo deformující?

Dovolím si být osobní a tentokrát málo dogmatický a teologický. (Už proto, že nedogmatické jsou i knihy, které lidi kolem nás opravdu oslovují.)

Pamatuji si krásná dorostová přátelství. Vybavuji si třeba společnou cestu na kolech do Čadce, ve sněhu a plískanici. Podobných silných, zábavných zážitků mi přichází na mysl celá řada. Ale nejen jich, vybavuji si zároveň společné modlitby na kolenou. Parta kluků, která se dala dohromady po konfirmaci a pak zůstala v jednom sboru. Někdejší teenageři (tehdy se tomu tak neříkalo) mají teď těsně před šedesátkou. Těší se z vnuků. Slouží ve sboru. Přátelství a Písmo nás tehdy i teď krásně formovalo a stále formuje.

Ještě před covidovou pandemií jsem měl možnost potkávat v domově pro seniory sestru z našeho sboru. Do stovky jí zbývalo pár let. Oslovovala mě "Władku", jménem mého otce. (Svými proporcemi se mu skutečně stále více podobám.) Jednou, když mi vyprávěla o minulosti, padlo slovo "gaździnka". Když jsem toto zaslechl podruhé, zeptal jsem se, o koho jde. Ona sestra pocházela z opravdu chudé rodiny a jako dítě šla "na službu" k evangelické hospodyni, "gaździnce" v Tyře. Zasáhlo mě, jak v jediném slově zaznívala láska, oddanost, vděčnost i určitá zvláštní něha. Obě sestry patřily do sboru. Znal jsem je mnoho let, a tak si dovolím tvrdit, že jejich vnitřní osobnosti byly zformovány Božím slovem opravdu nádherně.

Přede mnou leží ankety vyplněné mladými křesťany ve věku 14 až 18 let po jednom krásném společném březnovém víkendu. Ptal jsem se: V čem tě posunul, formoval tento společný čas?

"Nakopnutí mého duchovního života"; "jsem motivován k tomu, abych si stanovil cíle, kterých bych chtěl dosáhl"; "posunul mne dál v poznávání Boha, Bible, modlitby"; "uvědomil jsem si, že bych si měl naplánovat čas, abych měl prostor jak na moje koníčky, tak hlavně na čtení Bible, modlitbu a na budování vztahu s Bohem"; "zjistil jsem, že bez Boha je vše na nic", "formovalo mě poznání sebe i Boha"; "nemůžu na tuto otázku hned teď odpovědět, protože pevné a rozvážné posuny uvidím až časem, ale hodně jsem si toho uvědomila, a i toto nějakým způsobem můžu brát jako veliký posun pro můj duchovní život"; "(ten čas) mi ukázal, co mi brání a oddaluje mě od Boha"; "formoval ve mně schopnost ztišení".

Tato slova i následné činy jsou pro mě důkazem úžasné duchovní formace mladých lidí - při zachování svobody a možnosti klást třeba i nepříjemné otázky.

Když zařazuji do pořadačů staré dorostové programy a přípravy na tábory a prohlížím si fotografie dorostenců, cítím vděčnost, že mnozí z nich byli zformováni do duchovní krásy. Jan Amos Komenský označil křesťanskou výchovu a vzdělávání za celoživotní nikdy nekončící proces formování opravdového Kristova lidství v člověku. S tím nelze než souhlasit. Je mou touhou, aby církev, moje církev, takovým formativním prostorem byla.